Nejnovější aktuality

Zpátky do pohádky

Text: Kamila Spěváková, 1. 11. 21

Ve dnech 29. 8. - 4. 9. 2021 se uskutečnil unikátní Retro tábor pro seniory z celé ČR v krásném beskydském prostředí. Hlavním bodem tábora rozhodně nebyl odpočinek, ale zkvalitnění seniorského života, nabytí nových zážitků během pohádkových aktivit, poznávání nových lidí a sociální terapie po ukončení dlouhodobého nouzového stavu. Sedmidenní program byl velmi nabitý, začínal ranními rozcvičkami a končil večerní volnou zábavou.

Hlavním organizátorem byl zapsaný spolek Tábory v Beskydech pod vedením Ivany Zelinové a jejího týmu. K běžným seniorům se připojila ještě skupina 14 lidí se sluchovým postižením ze spolupracujícího spolku Tichý dům neslyšících. Šlo o podporu jejich začlenění do majoritní společnosti prostřednictvím komunikačních systémů, tedy tlumočení (pro uživatele českého znakového jazyka a on-line přepisu na dálku formou tabletů (pro uživatele českého jazyka).

Vzhledem k tomu, že žijeme v moderní inkluzivní společnosti, byly k dispozici jak aktivity majoritní kultury (zpěv a divadlo tlumočené do ČZJ, seniorská olympiáda, hledání pokladu atd.), tak také aktivity minoritní kultury (beseda s neslyšícím panem Petrusem o spolkové činnosti neslyšících turistů, nahraná pohádka "O řepě", nebo soutěž Talentmanie v podobě pantomimy atd.).

Domů jsme se ale vrátili spokojení a zdraví. Vřelý dík patří paní Ivaně Zelinové a jejímu týmu za skvělou organizaci celého tábora a přijetí naší skupiny mezi běžné seniory, dále naší zlaté tlumočníci Kristýně Winn za obětavé náročné tlumočení do ČZJ a přepisovateli Peterovi Brožovi z Centra zprostředkování simultánního přepisu, který zvládl přepis v reálném čase na dálku za tři proběhlé besedy z Prahy (vysílání ze sociální firmy Transkript, s. r. o.) do Horní Bečvy. A naším seniorům se sluchovým postižením pak patří pochvala za sbírku diplomů a zejména za vybojování 1. místo mezi všemi družstvy.

Minirozhovor s Ivanou Zelinovou

1) Ivano, musím Ti moc pogratulovat k vydařené realizaci konání letošního tábora. Jak dlouho vedeš tábory pro seniory? Co TI přimělo ke vzniku takových táborů?

"Milá Kamilo, velice děkuji, protože spokojeni účastníci tábora a jejich šťastné tváře jsou pro nás tou největší odměnou. Letos se konal již 9. ročník tábora pro seniory. Již dlouhodobě vedu tábory pro děti a rodinky s dětmi, na které většinou jezdí právě babičky a dědečkové s vnoučaty. A právě tehdy jsem si uvědomila, jak se právě oni s obrovským nadšením účastní všech táborových her a jsou nesmírně šťastni, že si mohli zavzpomínat na svá mladá léta a zapomenout na všechny své starosti a zejména problémy se zdravím a prostě vším, co seniorský věk provází. A tyto pocity, novou chuť do života jsem chtěla dopřát i jiným seniorům, aby pochopili, že po šedesátce, sedmdesátce, osmdesátce nebo i devadesátce život opravdu nekončí."

2) Jak prožíváš svůj pocit po skončení tábora? Co Tě nejvíc potěšilo?

"Každé loučení provázejí slzy a nekonečná poděkování spokojených a nadšených seniorů. Jak většina z nich také tvrdí, za jeden den na táborře omládnou o jeden rok. To mě nabije takovou energií, že v té chvíli se mi honí hlavou myšlenky a plány už na příští rok. Jsem toho krásného pocitu tak naplněna jako nikdy jindy za celý rok, přestože provozuji mateřskou školku se zvířaty pro malé děti. Letos mě nejvíc potěšilo, že se v tak težce době dokázali senioři sejít a báječně se uvolnit. Že se na táboře zrodila další nová pevná přátelství i blízké vztahy jako tomu bývá každý rok. A nesmím opomenout, co mě opravdu rozesmálo, když jeden z pravidelných účastníků si mi hned druhý den postesknul - ach jo, zase máme čekat na celý rok - a přitom měl celý táborový týden ještě před sebou."

3) Můžeš nám prosím prozradit, jak běžní senioři přijali naši skupinu do kolektivu?

"S vaší skupinou jsme již v minulosti měli jednu zkušenost a musím přiznat, že jak vedení tábora, tak tehdejší účastníci vzpomínali na tábor jako na jeden z nejpovedenějších. A to právě díky vaší účasti. Mnozí senioři měli vůbec poprvé možnost se setkat v tak blízkém kontaktu s neslyšícími a poznat jejich svět. Ohromně to je i nás duševně obohatilo. A letos byly tyto pocity ještě mnohem intenzivnější. Senioři, kteří s námi jezdí pravidelně a dosud se se skupinou neslyšících nesetkali, odjížděli s nesmírným obdivem, úctou, pokorou a hlavně nadšením, že mohli bok po boku prožít s vámi tak neopakovatelný týden."

Děkuji Ti za velmi pěkný a inspirativní rozhovor.