O nás

Jsme spolek (s neziskovým zaměřením), s názvem Tichý dům neslyšících, z. s.

Zaměřujeme se na cílovou skupinu - na osoby se sluchovým postižením, hlavně neslyšící seniory v ČR.

 Naším posláním a cílem je:

Sdružovat občany s cílem zajistit jim vhodné podmínky pro trvalý domov, zajistit jim důstojné a aktivní prožití života a stáří. Vytvořit předpoklady ve spolupráci s veřejnými institucemi pro vznik Tichého domu pro neslyšící, vybavený kompenzačními prostředky pro všechny skupiny osob se sluchovým postižením. Posláním a cílem je dosáhnout těchto hodnot.

Zajistit sdružovaným osobám společenské a zájmové aktivity a provozovat centrum, poskytující sociální služby pro posílení schopností a dovedností osob se sluchovým postižením, posílením jejich samostatnosti a soběstačnosti, a tím zvýšení možností jejich začlenění do společnosti a snížení míry jejich sociálního vyloučení.

Zajistit sdružovaným osobám plnohodnotnou komunikaci ve zvoleném komunikačním systému dle zákona č. 155/1998, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., na který mají právo.

  Jak to začalo?

Po sametové revoluci jsem se v roce 1992 osamostatnila a jako soukromá neslyšící projektantka jsem se zasvětila do urbanismu a sadových a dendrologických úprav. Pracovala jsem doma.

Můj taťka byl ze začátku proti mému podnikání, nebyl nadšen tím, že jsem odešla ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze. Bál se, že budu izolována od světa slyšících. Moje bývalá spolupacovnice mi poradila, jak obstarat svůj živnostenský list, založit svůj běžný účet a přihlásit se na důchodové pojištění. Když se moje podnikání rozjíždělo, tak mi taťka začal nosit různé paragrafy v podobě ústřižků z Hospodářských novin, například pro výpočet vyměřovacího základu pro pojistné na sociální pojištění a tak dále. Po roce mého podnikání mě naučil vyplňovat daňové přiznání a dva přehledy pro Pražskou správu důchodového zabezpečení a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Vyúčtování dělám až dodnes nejen mému muži , ale neziskové organizaci TDN a moc mě to baví.

Časem jsem zjistila a dala jsem taťkovi za pravdu, že mi doma chyběl kolektiv mých bývalých spolupracovníků, se kterým jsem si mohla popovídat. A mezitím jsem si vzpomněla na slova mého taťky, který mi vštípil do mé paměti: „Dali jsme Ti vzdělání, mysli na obyčejné neslyšící a pomáhej jim!“ Tak se ve mě zrodila myšlenka - dostat se mezi tyto lidi. Jako vedlejší koníček jsem vybrala oblastní organizaci Českou unii neslyšících v Praze, kam jsem v roce 1994 nastoupila jako začínající matrikářka, časem jako pokladní a sociální pracovnice denního stacionáře a nakonec jsem se v roce 1997 stala sekretářkou ústředí ČUN a členkou Nejvyšší rady ČUN. Mám na toto období krásné a bohaté vzpomínky a zkušenosti s neslyšícími seniory. Zesnulý prezident ČUN pan Buberle ve mně viděl něco, co jsem netušila. O několik let později mi došlo, že ČUN byla odbornou školou k založení neziskové organizace TDN. V krátké čtyřleté době mi stačil ukázat stanovy s cílem zřizování domovů důchodců pro neslyšící, cestu k Vládnímu výboru ČR, seznámit mě s lidmi z ministerstev, oblastních organizací, se sponzory a vzít mě na poznávací a vzdělávací zájezd do Holandska. Jako sekretářka jsem dostávala denně hromadu dopisů, ze kterých jsem se naučila hodně věcí. A pak přišel velký den, kdy jsem se provdala za druhého manžela a kdy jsem odešla z ČUN. Bylo to moje nejtěžší rozhodnutí v mém životě: buď žít v nové rodině nebo zůstat v Praze. Pana Buberleho to vzalo u srdce, když jsem se rozhodla změnit svůj zásadní krok ve svém životě, a to odchodem z Prahy do Kolína.  Můj sen zůstal věrně v mém mozku a čekal na vhodnou dobu realizace.

Kdybych se rozhodla pro Prahu, tak bych neměla hodného manžela, pohodovou rodinu, nový domov a nové přátele. Díky tomu o několik let později jsem mezi přáteli potkala dobrého člověka. Přišel jako z nebe, aby mi připomněl můj dávný sen z roku 1996, který mi vznikl při prohlídce domova seniorů pro neslyšící "Gelderhorst v holandském městečku Ede,: „Nezahoď svůj dar a dokonči ten projekt „Domov seniorů pro neslyšící!“ Tak jsem se v roce 2011 rozhodla, že svůj sen přeměním v realizaci. A dnes toho nelituji, že jsem se pustila do velkého projektu, který mi zabírá hodně času. Toto období mi pomáhá denně vstřebávat nové ekonomické, právnické, pedagogické, psychologické, architektonické, jazykové, manažerské a informativní věci. Dělám to s láskou pro neslyšící babičky a dědečky. 

Kamila Spěváková, předsedkyně TDN